VÝCHOVNÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

Vyznat se v džungli vlastních pocitů, traumat a bolestí z dětství, nároků a požadavků dětí (které jsou téměř vždy jiné než jsme očekávali) a různých teorií "Jak správně vychovávat"  je mnohy velmi složité. J. Prekopová s oblibou říkávala - "Není možné být dokonalým rodičem, stačí, když jsme dost dobrými rodiči...."

Moudrost a podstata zdravého přístupu k dětem by se dala shrnout do dvou prostých vět:
"MŮŽEŠ BÝT TAKOVÝ, JAKÝ JSI" a "NIC ZA MĚ NEMUSÍŠ NÉST." Jak už to bývá, to, co zní velice jednoduše, je v praxi velmi náročné.

Mezi partnery a rodiči a dětmi mohou vznikat drobná i vážnější nedorozumění z mnoha důvodů. Nejčastěji se objevují nedostatky ve vzájemné komunikaci, neumíme si naslouchat, citlivě a autenticky vyjadřovat své emoce. Muži nerozumí ženskému světu a ženy zase tomu mužskému.

Každého z nás stále ovlivňuje naše původní rodina a" výchovné či nevýchovné" působení rodičů. A to i přesto, že už jsme z rodiny odešli před mnoha lety. Pocity křivdy, nedostatku nebo zlost či hněv na rodiče velice silně zasahují do našich současných vztahů - ať už s partnery/ partnerkami či dětmi - a mnohdy je zcela zásadním způsobem ovlivňují a utvářejí.

Situace bývá o to složitější, když do vzájemných partnerských neshod vstupují děti se svojí osobností.

V každé rodině má každý člen své místo, které by mu nemělo být upíráno. Pokud se tak děje - např. matka dává přednost dětem před svým mužem, muž upřednostňuje svou matku před svou ženou - členům rodiny se nedaří dobře, objevují se problémy, potíže, nemoci. Tzv. Řád lásky  (B. Hellinger) působí, i když o něm nevíme či ho dokonce popíráme.

3 systemické zákony platné pro správné fungování systému rodiny (Bert Hellinger):

1. Zákon sounáležitosti (tzv. právo patřit)
Každý člen rodiny má právo na sounáležitost s ní a je-li mu tato sounáležitost odepřena, "svědomí systému" (tj. rodiny, rodu) způsobí, že vyřazený člen dostane ještě jednou v rodině místo. To se stane tak, že vyřazená osoba je v další generaci napodobována  jiným členem rodiny, který přebere její místo.  
2. Zákon rovnováhy 
Systém zachovává rovnováhu mezi ziskem a ztrátou, dáváním a přijímáním. Rodiče dávají, děti berou, rodiče jsou velcí, děti malé (a to napořád).
Mezi partnery musí být dávání a přijímání v rovnováze.
3. Zákon pořadí (hierarchie)
V rodinách existuje skrytá posloupnost a každé provinění proti tomuto pořádku je "potrestáno". Kdo tu byl dříve, má přednost před tím, kdo přišel později. Nejde o přesilu, jde o přednost a úctu.

I. rodiče mají přednost před dětmi
II. starší dítě má přednost před mladším
III. první partner má přednost před druhým
IV. partner/ partnerka má přednost před rodiči